Už několikrát jsem si ověřil, že co člověk nekoupí hned, když se naskytne příležitost, to se mu potom vyhýbá. Přesně to se mi stalo s kyslíkovou pumpou. Jednou jsem si ji nechal na Aukru utéct, protože mi bylo líto peněz a následně jsem ji sháněl po kouskách a platil div ne zlotem. Nakonec jsem koupil kus, o kterém prodejce prohlašoval, že je nepoužitý a nebyl nikdy instalován v letadle. Z čeho tak usoudil, netuším, ale tak použitý krám jsem už dlouho neviděl. Na první pohled (a na fotkách) nevypadal přístroj až tak zle, ovšem bližší prohlídka ukázala, že dostal řádně za uši. Promáčknutí a pár děr v plášti bylo předem jasných, ovšem masívní zoxidované usazeniny se jaksi neslučovaly s mou představou o nepoužitém zařízení.
Původní vzhled Sauerstoffduche
Jako první krok jsem rozebral co se dalo, zvláště vzhledem k nutnému následnému čištění. Nyní se postupně ukazovalo, že jakási pohádka o nepoužívanosti je v lepším případě omyl. Přístroj vyhlížel spíš jako kdyby si svoje čestně odsloužil a následně byl potupně vyhozen. A nalezen. A prodán jednomu hejlovi...
Odmontování hlavního ventilu
Pohled do vnitřku na zcela zničené filtry. Do trubičky vpravo
zapadala klapka dávkovače kyslíku
Vyjmutý ventil s dávkovačem. Kruhové filtry (viz. horní fotka) byly nasazené na hliníkových ramenech ventilu, mezi nimi závěrná klapka. Dole zbytek tlakového ventilu (s pružinou).
Ventil sám je vyroben z mosazné slitiny, takže se dal ještě jakž tak vyčistit. Vápenné usazeniny na vnitřních částech rozpustila octová voda. Bohužel objímka vnitřního tlakového ventilu byla zřejmě ze zinkové slitiny a při pokusu o povolení se rozpadla na prach.
Vyčištěný ventil a přívodní trubka
Jako další přišlo na řadu samotné tělo přístroje. Samozřejmě už dopředu jsem počítal s nutností opravit plášť a nahradit chybějící povrchovou úpravu. Ovšem zdaleka nejhorší se ukázala být příšerná zkamenělá vrstva jakéhosi mazadla, s příměsí písku nebo jakýchsi písku podobných reziduí. Zřejmě se jednalo o nějaký tajný materiál Třetí říše, protože odolával naprosto všem myslitelným pokusům o rozpuštění. Postupně jsem vystřídal různé prostředky se stoupající agresivitou, ovšem bezvýsledně.
Detail zkamenělého maziva
Vaření v octové vodě, které celkem spolehlivě rozpouští usazeniny na různých kovech, se naprosto minulo účinkem. Snad jen povolilo určité procento usazené špíny, takže sklovatý sajrajt lépe vynikl. Lihu, čistého benzínu i směsi obou si hnusný email ani nevšiml. Ředidlům řady 6000 i odstraňovači starých nátěrů se jen smál a opalování horkovzdušnou pistolí ho nechávalo zcela chladným. Na poslední pokus jsem si opatřil od přítele restaurátora Chelaton 3, tedy jednoduše řečeno disodnou sůl kyseliny ethylen-1,2-diamintetraethanové. Výsledek nula.
Nakonec jsem musel použít starý dobrý šmirglpapír a ocelovou vlnu.
Nahrubo očištěné tělo
Následovalo podložení proražených děr...
...tmelení dvousložkovým tmelem s hliníkovým plnivem a broušeníčko broušení. Proti předchozímu drhnutí zkamenělin procházka růžovou zahradou...
Následovalo nastříkání speciální směskou barev, která by se měla maximálně blížit původní RLM 66 v poněkud tmavší verzi, jež odpovídá odstínu do současnosti zachovaných povrchů.
Pak už jen stačilo strávit pár hodin nad grafickým programem a podle fotek vytvořit předlohu k obtisku. Přenesení na speciální papír sice neprobíhalo tak lehce, jak výrobce předpokládal - laserový tisk nechtěl držet - ale nakonec se i tohle podařilo překonat. Na zadní straně přístroje, kde byl původní popis vcelku zachován, jsem nechal originální stav, na lícové straně je mnou vyrobená replika. Ještě mám v plánu nějakou lehkou retuš, aby obtisk nepůsobil tak nově.
Porovnání před a po - lícová strana
Zadní strana s původním nápisem
Dalším krokem byla výroba desky, na které je pumpa umístěna spolu s ukazatelem tlaku a hlídadlem kyslíku v kabině. Výroba z letecké překližky se mi zdála příliš složitá, takže jsem zvolil osvědčený způsob vyřezání vodním paprskem z hliníkového plechu. Následovalo uvolnění krystalické mřížky aluminia teplem a následným zchlazením a pak už jen hodně ran kladivem, palicí, nepasujících pomocných šablon a přípravků a samozřejmě nadávek. Ještě dosadit ventil ovládání přívodu kyslíku (v kolika jsme to metrech ? nějak mi padá hlava...). Ve volných chvílích mezi ošetřováním zranění a vyděláváním peněz na tyto blbiny jsem ještě osadil oba budíky.
Žádné komentáře:
Okomentovat